Ozvěny minulosti: Project I.G.I. 2: Covert Strike

Před nějakou dobou jsme si připomněli první díl této série a dnes se podíváme i na ten druhý, neméně dobrý, ovšem stejně pozapomenutý.

Project I.G.I. 2: Covert strike byla taktická akce z pohledu první osoby, která navazovala přímo na svého předchůdce. Hlavním protagonistou byl opět David Jones, tajný agent vycvičený v záškodnickém boji, který se znovu vydává na misi ve které zachraňuje svět. Ovšem tentokrát se hra neodehrává v postsovětském Rusku, ale autoři si dovolili pustit scénář ze řetězu a nechali našeho protagonistu procestovat více zajímavých míst.

Začínáte v Bělorusku a Ukrajině, následuje Libye a to vše završíme poblíž Číny, kde na malém ostrůvku zastavíme to, co se právě v Bělorusku odstartovalo. Celkově je příběh hry méně čitelný, než v prvním díle. Aby také ne, když na hře spolupracoval Chris Ryan, bývalý člen SAS, spisovatel a scénárista.

Kdo má o tomto člověku trochu povědomí, ví, co prožil a o čem jsou jeho knihy, tudíž je jasné, jaký rozdíl je oproti prvnímu dílu. Kdo se koukne na některé drobnosti, jako třeba animace postav, přebíjení zbraní a podobně a má přehled o vojenství, tak je mu jasné, že na této hře spolupracoval opravdu někdo, kdo si prošel výcvikem u speciálních jednotek. Třeba zmíněné přebíjení, tady se pozastavím s takovou zajímavostí. Oproti dnešním hrám, na kterých spolupracovali už vojáci 21. století, je vidět drobný rozdíl. Chris Ryan byl člověk vycvičený v 80. letech, kdy se přebíjení provádělo ještě tzv. reakční rukou, tedy rukou, kterou jste drželi spoušť zbraně.
Uvedu příklad. Postava ve hře je pravák, jak jinak, hodí si zbraň, třeba M16, do levé ruky, pravačkou vyndá zásobník a pravačkou dobije nový. Tady ovšem jej vyndá, počká až se ve vzduchu sám naplní a dá zpět, ale to už je jiná. V dnešní době se přehazování zásobníků provádí druhou rukou. Ale to bylo tak na okraj jako zajímavost.

Pokud jde o hru samotnou, poháněl ji stejný Engine, jako první díl, ovšem po grafické stránce hra vypadala velice dobře a třeba vodní plochy stály opravdu za to. S tímhle si autoři vyhráli, stejně tak jako s designem misí. Spousta misí nabízí různá řešení, ovšem ne tak otevřené, jako třeba staré Rainbow Six díly, kdy byla kupa možností, jak daný problém vyřešit.

Tady jste totiž na vše sami a je jen na vašich schopnostech, jak daný úkol mise splníte. Jistá iluze volnosti tu je a daří se jí opravdu skvěle navodit správnou atmosféru.

Co se týče kritiky, hra byla přijata vcelku kladně, ovšem ozvaly se i nepříznivé ohlasy, hlavně na to, že zmizely lékárničky (tudíž se během misí nešlo léčit), ovšem přišla možnost kdykoliv ukládat. Tento problém vysloveně bil do očí v propojených misích. Dokončili jste předchozí misi s cca 5% zdraví, vešli do tunelu, kde se načetla další a voilà, hned jste byli opět na stovce. Divné, že?

Takových problému bylo sice ve hře minimum, ovšem když se vynořily, dokázaly solidně rozbořit atmosféru. To nic neměnilo na tom, že i dnes je tato hra vcelku zajímavý kousek, který v době vydání vyvolal vlnu kontroverze, zvláště v Číně byla hra zakázána, kvůli zobrazení Čínské armády jako záporné frakce.

V dnešní době patří Project I.G.I. mezi zapomenuté klasiky a hry, které opravdu měly co říci a stály za zahrání. Kdo má možnost sehnat někde v bazaru, starém obchodě, či někde jinde, vřele doporučujeme. Na Steamu hra bohužel není.

Video ze hry: