Ouya – historie jednoho z největších herních průserů

PC těží ze silného hardware, domácí konzole z pohodlného používání, handheldy (kapesní konzole) z možnosti brát si skvělé hry kamkoliv s sebou a mobilní zařízení... inu, tady je to komplikovanější. Hry na mobil mají pověst freemium aplikací, které z hráčů akorát tahají peníze a které člověk hraje jen když potřebuje zabít čas při jízdě prostředky hromadné dopravy, nebo když někde čeká. Není to tak úplně pravda – třeba Pokémon GO je regulérní free to play hra, která vás o prachy neobere a mnoho hráčů ji pořád aktivně hraje. Problém je v tom, že podobných her je na mobilních zařízeních zoufale málo.

Proč vám tohle vůbec vyprávím? V minulosti se totiž objevilo zařízení, které mělo mobilní hraní povýšit na úroveň ostatních platforem. Myšlenka to byla hezká – malá skladná krabička (poříditelná za nějakých 2500 Kč) s bezdrátovým ovladačem, která umožňovala napojení na televizi a hraní her na bázi Androidu. Člověk by si mohl tohle zařízení brát všude sebou, hrát s přáteli apod.

Ouya bylo představeno v roce 2012 na Kickstarteru, kde zaznamenalo obrovský úspěch – bylo vybráno přes 8,5 miliónu amerických dolarů a celkově přispělo více jak 63 000 lidí. Plán byl takový, že Ouya půjde na trh v roce 2013, aby tak mohlo konkurovat nové generaci domácích konzolí (PlayStation 4, Xbox One)... no a právě tehdy došlo onomu průseru.

Ukázalo se, že Ouya je po všech stránkách vloženě dementně řešené zařízení. Kupříkladu hardware – bezdrátový ovladač byl napájen tužkovými bateriemi, pro jejichž výměnu bylo nutné odstranit horní kryty. Navíc si vemte, že celý ovladač byl vyroben z laciného plastu, takže držet ho v ruce bylo vyloženě nepříjemné.

Software byl katastrofa sám o sobě. Operační systém byl chaotický a ačkoliv mělo jít o zařízení na bázi Androidu, tak Ouya nebyl s originálním Androidem vůbec kompatibilní, což vedlo k vyloženě směšné situaci, kdy jste nemohli hrát hry, které jste si už na Google Play předtím pořídili – vlastně Ouya nabízel z větší části jen remaky androidích her (značně nepodařené, nutno dodat). Aby toho nebylo málo, tak drtivá většina originálních her byly... jak to říct slušně... neuvěřitelné šunty, které někdo očividně spíchl horkou jehlou.

Pozor, to pořád není všechno, i když se člověku podařilo na Ouya Shopu sehnat použitelné hry, tak jste si kolikrát nezahráli tak jako tak. A to hlavně kvůli příšerné komunikaci zařízení a ovladače. Představte si situaci, kdy zmáčknete tlačítko skoku a vaše postava ve hře zareaguje až za cca jednu sekundu... a ano, za tohle se měl někdo houpat na oprátce. Nakonec tu byla ta otřesná věc, že Ouya požadoval platbu za aplikace, které jsou na Android zadarmo (dokonce i za appku na předpovědi počasí).

Kombinace všech těchhle – dámy prominou – hovadin vedla k obrovskému rozhořčení komunity. Přispěvatelé na Kickstarteru se cítili podvedeni a požadovali nápravu – které se bohužel nikdy nedočkali. Někteří majitelé Ouya byli vyvedeni z míry natolik, že jeden z nich dokonce natočil video, ve kterém na Ouya močí (a ruku na srdce, nic lepšího s tímhle zařízením beztak dělat nešlo).

Pokud bychom si měli celou tuhle aféru shrnout, tak se dá říct, že Ouya byl buď trapný omyl, nebo velká zpronevěra. Přitom udělat konzoli s operačním systémem Android, připojitelnou k televizi, by nemusel být takový problém. Škoda.